Duchess of The New York City: Jak jsme se "nudili" v Puerto Ricu a jak jsme zjistili, že na Panenských ostrovech bychom žít "nemohli."

Je zrovna neděle a já se opět necítím na 100%, takže i když je venku fakt krásně, ale větrno a zima, tak jsem se rozhodla něco málo napsat o našem výletě na Panenské ostrovy a do PR, jak všichni nazývají Puerto Rico. Takže při poslechu Raggae hudby se pokusím vymyslet "pěkný článek".

Ačkoliv z názvu to může vyznít, že tento výlet do Karibiku jsme si neužili, tak opak je pravdou. Panenské ostrovy jsou prostě jednoznačně nejlepší volba, kam jsme mohli zabrousit. Ta neposkvrněnost, vstřícní lidé a bezstarostnost na Vás dýchá ze všech stran a tak není divu, že jsem po týdnu přijela pěkně zrelaxována a odpočatá.

Moje první slunečná dovolená v zimě
Na dovču jsme se rozhodli jet v zimě a to v únoru, kdy nám ještě před cestou v pátek nasněžilo, takže jsme odjížděli ze zasněženého NY do slunečného PR. Vyrazili jsme 6.2 a vraceli se 13.2.2016, takže to nebyla dlouhá dovolená, ale vzhledem k tomu, že jsme si tam žili jako lordi, tak to bylo až-až.

Jak jsem myslela, že jedeme na Floridu
To, že jedeme do Karibiku jsem se dozvěděla asi tak týden před tím, než jsme odjeli, protože celou tu dobu jsem žila v domnění, že jedeme na Floridu. Takže můj manžel si ze mě trochu vystřelil, ale tak byl to příjemný joke. Výměna Floridy za Karibik, koho by to naštvalo že?

JFK - PR
V pátek jsme vyrazili na JFK ze kterého jsem letěli do PR. V PR jsme si na letišti vzali tágo a jeli směr pláž, jelikož pláže jsou od letiště asi tak 15 minut jízdy autem, tak jsme se na pláži váleli opravdu skoro ihned po přistání. Co doporučuji, naučit se pár španělských slovíček, aby jste trochu potěšili místní, určitě to ocení. V PR jsme moc hodin nepobyli, protože jsme se asi za 5 hodin museli vrátit zpět na letiště a odletět na Panenské ostrovy. Let byl jeden z mích nejdelších, přibližně asi 20 minut letu. O PR se budu rozepisovat později, protože těch pět hodin co jsme se váleli na pláži nestojí moc za zmínku.

PR - ST. THOMAS - TORTOLA
Takže z PR jsem se rozhodli vyrazit na St. Thomas, kde jsme přistáli na letišti Cyril E. King Airport. Z letiště jsme si vzali taxi, které nás odvezlo do našeho "hotelu". Na ostrovech se jezdí po levé straně, takže pro nás to byl zase pěkný zážitek, protože jsme měli pořád dojem, že jedeme v protisměru. Do našeho ubytovacího zařízení jsme se dostali celkem pozdě, už byla tma a naše paní domácí nás ubytovala v obrovském domě, který vlastnila a žila tam se svými vnoučaty a manželem. Na ostrovech je celkem běžné přespat u někoho v domě a zařídit si to můžete přes aplikaci jménem airbnb, kde si můžete najít svůj domeček a rodinku, která Vás ubytuje za přijatelný peníz. Naše hostitelka byla velmi milá a laskavá a dokonce nás ještě večer odvezla do místní restaurace, kde jsme se napapkali a požili nějaký alkohol (rumíček).
Hned ráno když jsme vstali jsme si zabalili, objednali tágo a jeli směr přístav, kde jsme nasedli na loďku a dopluli na ostrov Tortola. Tento ostrůvek je součástí Britských Panenských ostrovů a líbil se mi asi ze všech ostrovů nejvíc. Na Tortole jsme zase vyhledali ubytování na airbnb, kde jsme stylově spali v přístavu na lodi. Pokud jste milovníci hlasité hudby a šílených, hlučných a davových večerů, tak to rozhodně na Tortole nehledejte. Tak nějak nám připadalo, že život tam končí s úderem sedmé, kde si jen dáte super večeři, rumíčka a pak už jen koukáte na hvězdy. Dvě noci jsme spali v malé kajutce na krásné malinkaté jachtičce. Ještě nikdy jsem takto nespala a první noc jsem se moc nevyspala, protože já nejsem žádný prcek a postel mi přišla hrozně malá a prostor stísněný. Druhá noc už byla mnohem lepší, jde jen o zvyk a já se přizpůsobím téměř okamžitě. Hned ráno jsme vyrazili na místní pláž jménem Smuggler´s Cove. Z počátku si můj manžel myslela, že tam můžeme dojít pěšky, ale místní nám řekli, že to není dobrý nápad a tak jsme nakonec vzali taxi a pochopili jsme rady místních. Cesta byla vcelku kopcovitá, strmá a dost by jsme se nachodili a nadřeli v tom vedru. Asi po dvaceti minutách jízdy autem jsme dorazili na tu nejvíc nejkrásnější pláž, kterou jsem kdy viděla a jelikož je celkem náročné se tam dostat a to i autem, tak na pláži bylo asi tak max. 10 lidí. Moře bylo teploučké, průzračné a ještě než jsme tam vlezli, tak jsme zahlédli krásného žralůčka. Mého manžela už jsem do vody nedostala :-)

MALÁ VSUVKA
Pokud máte možnost pronajmout si auto, automaticky se stáváta svým pánem a výlet Vás na těchto ostrovech rozhodně nebude stát mnoho peněz. Chci také upozornit, že na ostrovec je možnost zakoupení různých šperku, které jsou levnější než v USA, takže lidé tam jezdí na nákup svatebních prstenů, hodinek apod. Je to taková místní past na turisty, kterých tam denně připlouvá tisíce a to jen díky velkým výletním lodím, které plánujeme na důchod. Je to nejjednodušší cesta jak se dostat na hodně míst během několika dní a nemusíte se starat vůbec o nic, jen o to, aby jste se pak na loď vrátili včas a to možná ve stáří může činit problém. Pokud bych mohla doporučit, tak bych si pronajala na Tortole auto a každý den bych zkusila jinou pláž.

VŠECHNO NEJDE VŽDY TAK HLADCE
Samozřejmě takhle Vám může připadat, že všechno šlo hladce, ale hned první den co jsme měli v plánu vyrazit na Tortolu, jsme chtěli vzít loď, která vyplouvala z přístavu v 11, ale bohužel celý ten rozvrh jsme nějak popletli, takže jsme museli vzít loď která vyplouvala v jednu odpoledne, takže jsme trochu promarnili náš drahocenný čas. Nakonec jsme pak ještě zjistili, že jsme si koupili lístky na loď, která nekotví v tom přístavu, ve kterém jsme chtěli zakotvit a tak se spoustou komplikací jsme nakonec skončili na druhém konci Tortoly a to v Road Town, kde jsme si pak vzali opět taxi a jeli podél pobřeží na West End. I když jsem tak trochu promarnili slunečný den, tak jsme nelelkovali a hned jsme vyrazili na místní pláž jménem Long Bay Beach, kde jsme si užili západ slunce a rumíčkový koktejl jménem PAINKILLER, který prvně umíchali na Britských ostrovech v roce 1970. Na ostrovech alkoholem nešetří a tak není divu, že po dvou koktejlech jsme se dostali do velmi pozitivní a relaxační nálady s Raggae hudbou v pozadí.

MALÁ VSUVKA O MÍSTNÍCH LIDECH
I přesto, že všude cítíte vůni marihuany, tak Vás můžu upozornit, že se na místní lidi můžete spolehnout a to především v čase a když Vám řeknou, že pro Vás přijedou v 1:02, tak tam prostě na ten čas budou. Místí lidé jsou velmi vstřícní, ale rozhodně jsou místa, které Vám doporučí nenavštívit a vyhnout se jim velkým obloukem. Je zapotřebí se nechovat jako střevo a nevystavovat svoji super novou kameru a nenosit veškeré své drahokamy na krku.

ST. THOMAS
Je na čase se přesunout z Britských ostrovů na ty Americké a i když jsou od sebe coby kamenem dohodil, tak Vám zaručuji, že rozdíl rozhodně pocítíte a z takové té opravdu karibské atmosféry se najednou ocitnete na ostrově s americkým nádechem. Amíci si ostrůvky opečovávají podlé svého a z malých, neupravených chatrčí a rozbitých silnic se najednou ocitnete na moderním ostrůvku s rezorty a fancy restauracemi.
Tak jsme se najednou ocitli opět na St. Thomasu, kde jsme přespali v místním resortu s bazénem, restauracemi, posilkou a vyžranejma Amíkama.

KAJAKY
Druhý den na St. Thomasovi jsme se rozhodli vyrazit za želvičkami a tak jsme si pronajali kajaky a vyrazili na moře plné želv a žraloků a dalších mořských potvůrek. Opravdu krásný zážitek dostat se do blízkosti metrové želvy, kterou si (NE)můžete pohladit.

ST. THOMAS - PR
Ze St. Thomase jsme vyrazili zpět do PR, kde jsme se ubytovali v krásném bytě v těsné blízkosti pláže a místního mlíčňáku, který navštívil i Obama. Místní kafé je znamenité a lahodné, je to nejlepší kafé jaké jsem kdy měla. Ta hutná konzistence a hořká chuť si mě jednoznačně získala. Nebylo to ovšem velké překvapení, protože o kávě z PR jsem slyšela samou chválu a já jen potvrzuji. Ohledně PR se nechci moc rozepisovat, protože si mě ničím nezískalo a je to jen proto, že jsme asi neměli možnost vypůjčit si auto a projet ostrůvek dokola a podívat se na jiná místa než je SAN JUAN, čímž nechci nikoho odrazovat od cesty do PR. OLD SAN JUAN rozhodně navštivte a nenechte si ujít latinskou hudbu s doutníkem v puse. Také upozorňuji, že PR není zrovna bezpečné a občas máte pocit, že jste zavřeni na Alcatrazu (hovořím o San Juanu). Nemůžu opomenout místní krásné a rozlehlé pláže s krásně křišťálovým a průzračným mořem. Jednoznačně palec nahoru.

Sečteno potrženo: nejkrásněji bylo na Britských panenských ostrovech, kam bych chtěla ještě někdy v budoucnu zamířit. Také jsem chtěla ještě rozvinout myšlenku života na jednom z karibských ostrovů a i když občas sníme o životě na ostrově, tak si úplně nedokážu představit, že bych tam žila déle než jeden rok. Musíte přijít se super nápadem, jak se tam uživit a neunudit k smrti. Ale já už bych věděla jak se zabavit :-).