Montreal "Bonjour" a jak jsme doufali, že potkáme Plekance

Kam jsem se to jen dostala? Všichni jsou tu tak nějak hubený a musím říct "páni" ty se parádně oblékají. Hej Mirec, viděl si ten pěknej kousek na té slečně? Hej, tak všímáš si toho, jak jsou ty lidi stylový a mají šmrnc?
Budu Vám tedy vyprávět, jak jsem se dostala po roce z Ameriky do "Evropy" v Kanadě. Překvapuje Vás to? Mě taky!!!  Tak se na to pojďme podívat z blízka a na to jaké vzpomínky Montreal zanechal v mé paměti a hlavně mém srdci.

Hned na začátku nechci psát Montreal = NUDA, ale už jsem to prostě napsala :). Jako protřelý cestovatel bych doporučila se Montrealu vyhnout a možná raději zkusit Québec City.
Montreal bych přirovnala víc k takovému menšímu průmyslovému městečku a také se mi moc nelíbila architektura budov. Ty co bydlí v CV, asi všichni vědí jak vypadá armabeton, no taková ta ošklivá zelená, vysoká budova uprostřed města, těch tam bylo mraky. Co se týče jazyka, tak se spíše domluvíte francouzsky než anglicky, protože se tam lidé učí angličtinu úplně stejně jako my v ČR. Můžete se tam setkat s velmi podobným postojem jako ve Francii. Pokud nevíš o co se jedná, tak nevím jak to přesně  vysvětlit a raději si zajeď do Paříže a pochopíš raz dva. Především už jen proto, že v žádném muzeu se nesetkáš s angličtinou, vše je popsané ve fránině. Do Montrealu jsem připravila náš bucket list, zabalili jsme si svých pět švestek a vyrazili vlakem z NY. Cesta trvala přibližně 12 hodin, dlouhýýýý výlet. Trasa vede krásnou krajinou a rozhodně v období jara nebo podzimu, kdy se vše zelená nebo žlutí bych doporučila výlet vlakem podniknout. Každopádně zpáteční dvouhodinová cesta letadlem byla příjemnější než jízda vlakem.

Cestu jsem naplánovala tak, aby jsme vyzkoušeli nejlepší a nejlépe hodnocené restaurace, které Montreal nabízí. Jelikož jsem se stala fanouškem Anthonyho Bourdaina, tak jsem se podívala na jednu z jeho epizod a snažila vypsat místa, která doporučoval v jednom z jeho dílů o Montrealu.

Rozhodně doporučuji zaměřit se na jídlo, protože jinak moc nevím co jiného se tam dá dělat. Jedna z těch příjemných aktivit, kterou jsme si dopřáli, bylo navštívení SPA. Těch je tam dostatek a záleží jen na Vás jaký styl preferujete. My jsme šli do venkovního SPA a i když sněžilo, tak to stálo za to! Přihazuji adresu: https://www.stromspa.com/en

Co doporučuji navštívit?

Čtvrť zvanou Mile End, která mi připomínala Williamsburg v NY a ve které také najdete všechny možné dobroty a zajímavosti. Tato část na mně zapůsobila asi z celého Montrealu úplně nejvíc. Je zde spousta kaváren, butiků, cukráren, restaurací, barů apod. Má v sobě takové to kouzlo, které očekáváte od každého města, které navštívíte.

Bucket list
St Viateur Bagel: říká se, že mají nejlepší Bagely v Montrealu.
Schwartz´s: pokud jsi četl můj článek o Katz´s, tak hned budeš vědět.
La Banquise: pokud chceš zkusit jejich divné hranolky, které jsou polité omáčkou, která vypadá jako UHO.
Le Passé Composé: vynikající branch, jen možná lepší udělat rezervaci dopředu. Hodně francouzský styl a příjemné prostředí.
Kavárny: v Mile End jich je dostatek, samozřejmě nemyslím Starbucks, to prostě není kafé, které by jste měli v Montrealu zkusit.
Můj nový objev? DavidsTea: luxusní čajíčky a ty jejich doplňky, zjistila jsem, že je i tady v NY. Juhů
Když už tam jste, rozhodně doporučuji mořské plody. Takže zamiřte směrem na sever vystupte na Beaubien a pěšky dojděte k marketu, něco jako u nás farmářské trhy a vychutnejte si vše domácí a slaďoučký a mraky javorového sirupu. Mňam. Marché Jean-Talon (jméno marketu).

Je na každém jak výlet pojme, ale pokud jedeš v lepší sezóně a neprší, rozhodně se vyplatí pronajmout kola a projet Montreal na kole.
Také podnikni výlet na Le Mont Royal, moc krásný výhled a pěkná procházka v přírodě. Nám dokonce i sněžilo.

O Montrealu mohu jen napsat (check) jak říká můj manžel. Viděla! Jo a ještě menší zajímavost, asi jsme šli kolem Plekancova baráku, ale tím si nejsme úplně jistý. Den před tím hrál a pak když jsme šli kolem, tak jsme viděli v okně českou vlajku a hokejová výbava na terase. :-)
Já chtěla zaklepat na Lucku, ale to se Mirečkovi nelíbilo.
Pokud si chceš projít typická a populární místa, stačí jen do googlu napsat 10 things to do in Montreal.

Las Vegas "What happens in Vegas stays in Vegas"

 

Taky se Vám někdy stane, že si řeknete, "Tak a od teďka začnu něco nového". To se stalo právě mě. Hrozně jsem si chtěla psát blog o mém životě za velkou louží a ejhle, ono to nakonec není tak lehké jak to vypadá. Ono napsat takový článek, tak aby byl alespoň trochu čtivý dá vcelku zabrat. Za tu dobu co jsem nic nenapsala se událo tolika věcí, že to asi ani nemá cenu rozebírat, ale své nejlepší a nejsilnější zážitky si rozhodně napíšu. Už jen kvůli sobě, abych měla na co vzpomínat.

Asi bych začala tím, že pořád pracuji jako učitelka a práce mě opravdu baví. Co víc dodat s dětičky je prostě velká zábava, ale chce to dostatečnou trpělivost. Předpokládám, že v budoucnu budou velký fandové muziky a tance:) Pokud máte zájem, moji práci můžete sledovat právě zde: https://www.dropbox.com/sh/lderdfh0v1elbgh/AAAwBxzpQOZKbU9n_Ewleq9ja?lst

Jediná nevýhoda mé práce je, že jsem pořád marod, ale jako že pořád, nonstop, neustále a pravidelně každý měsíc. Unavující.

No to je asi tak vše k mé práci. Ráda bych se rozepsala  o mém výletě do toho nejvíc pařmenského města vůbec. Viva Las Vegas! První dojmy? Čtyři dny a stačí. Po čtyřech dnech máte hlavu jako balón no a pokud hodně utrácíte tak samozřejmě prázdnou kapsu. Las Vegas byl měl navštívit každý, kdo má rád alkohol, noční život, gambling, hazard, někdo kdo dělá rád šílené věci, ale samozřejmě i normální smrtelníci jsou vítáni. Já nejsem úplný hazardér, ale i přesto jsem si zahrála a zažila sradny kopec. Trošku mě mrzí, že nejsem karetní hráč, ale prší mi jde fakt dobře. Bohužel, to se tam nehraje :). Co mi tak nejvíc utkvělo v paměti jsou místní hotely a inspirace ze všech koutů světa. Najdete tam část inspirovanou Francií, Benátky, Egyptem, New Yorkem no prostě blázinec. Hotely jsou víceméně propojené, takže Vám nedají moc šanci opustit hotel a nadechnout se trochu čerstvého vzduchu. Jednoduše se Vás snaží udržet uvnitř budovy !!!co to jde!!! Prostě si přijel hrát, NÉ se procházet.
Pokud už navštívíte Vegas, nevynechala bych výlet k Hoover Dam a také Grand Canyon. Výlet rozhodně stojí za to a pokud máš tu možnost, rozhodně doporučuji vypůjčení auta, protože s cestovkou to je hrůza, trvá to tak o pět hodin déle než by mělo. Další rada, pokud máš zájem o menší HIKE, tak rezervaci dopředu. Myslím, že taková procházka Grand Canyonem stojí za investici. My jsme to nějak nezvládli, ale i tak jsme si to moc užili. Pro ty  kdo neví co je Hoover Dam: jedná se o Hooverovu přehradu na řece Colorádo mezi hranicí států Arizona a Nevada. Asi největší zajímavostí je, že si tato masivní přehrada zahrála v několika filmech například: Jen blázni spěchají a třeba Transformers. I když já jsem teda byla přesvědčená, že i taková Bondovka tam byla natočená, ale asi ne no.:-) Ok jdeme dál. Co takový Grand Canyon? Opravdu fascinující krajina a ten famózní výhled! BEAUTIFUL! Jak už jsem říkala, já bych klidně dala HIKE. Velký Kaňon je tvořený řekou Colorádo v severní Arizoně. Pokud chcete Canyon navštívit, PLEASE zjisti si dopředu předpověď počasí, protože se ti klidně může stát, že tam bude pěkná mlha a prostě nic neuvidíš. Věř, že budeš pěkně naštvaný. Jinak přihazuji jako vždy stránky, kde si popřípadě můžeš udělat rezervaci, pokud nemáš možnost si vypůjčit auto, což je asi jedna z těch lepších variant.

Website: http://www.grayline.com/things-to-do/united-states/las-vegas/

Co se týče přímo centra dění v Las Vegas, určitě navštiv nějakou show. Chtěli jsme zajít na Davida  Copperfield, ale zrovna měl borec volno, takže jsme nakonec zvolili Zumanity. Těch show od Cirque du Soleil je mnoho, stačí jen zvolit a jít. My jsme zvolili tu s mírně erotickým nádechem, ale určitě to nikoho nepohorší. Opravdu jsem se nasmála až mě břicho bolelo. Ty lidi jsou neskutečně ohební až mě záda bolela, když jsem to viděla. NÁDHERA, co člověk dokáže s lidským tělem.
Pokud neřešíš peníze, určitě bych si zaplatila noc v Ceasars Palace, ten zná asi každý z filmů. Pokud chceš zkusit něco hodně netradičního rozhodně Luxor nebo takový Excalibur stojí za zvážení. Luxor je ve tvaru monumentální pyramidy a Excalibur vypadá jako Disney world (šílenost). My jsme přespali v The Linq (nic famózního), ale ono to ani nemá moc cenu řešit, protože Las Vegas je místo, kde nikdo nespí.

Za ten krátký pobyt jsme potkali spoustu nadšenců, od párů, kteří se chtějí vzít, takže nevěst jsme potkali celkem dost, stejně tak lidé, kteří slaví rozlučku se svobodou no a pak teda mohu říct, že je tam dost lidí staršího věku. Prostě roztomilé, jak gambleřili na automatech. V té situaci jsem si prostě vzpomněla na scénu z Přátel, kde Pheobe pronásledovala jednu starou paní a snažila se s ní bojovat o místo u automatu. Pár posledních doporučení: nezapomeň na show před hotelem Bellagio, úžasný, překrásný a to jak přes den, tak i v noci. Dále Malé Benátky, opravdu povedené místo, ale projížďku na Gondole bych si nechala až opravdu do Benátek, dále ohnivá show u The Mirage a nakonec šílená jízda na horské dráze u New York New York. Málem jsem se počůrala strachy, nikdy v životě jsem na ničem takovém nebyla a opravdu jsem se bála :-).

Do Vegas jsme jeli oslavit Mírovo třicátiny a rozhodně to stálo za to. Las Vegas zůstane v mém srdci, jako každé místo které jsem měla možnost poznat, ale nemohu říct, že je to místo, které bych navštívila ještě jednou. VIVA LAS VEGAS!!!

 

 



Grand Kaňon.



Nevěsta na útěku.



Excalibur.

Před The Mirage.



Malé Benátky.




Hotel Caesars Palace.





Výhled z našeho hotelu.



Hotel Bellagio.



Můj nejoblíbenější seriál a Breaking dad.



Paříž.

Show před Ballagiem.



Hoover Dam.



Hráči.




Vítejte v Las Vegas.





Já prostě musím skočit do vody za každého počasí.



KEEP SMILING

Američané a jejich věčné úsměvy!

 

Americký úsměv prosím! Rozhodně bych netvrdila, že všude kam se podíváte vidíte úsměv od ucha k uchu. Když se procházíte po Manhattanu uvidíte tisíce lidí, ale že bych viděla usměvavé lidi? Absolutně ne!!! Vůbec do teď nechápu, proč se o Pražácích říká, že se při chůzí do práce nebo z práce nesmějí. Co by taky mělo být k smíchu že? Osmihodinová šichta před vámi, tak na co bych se měl usmívat. Je to jen nějaký vymyšlený blud, který si určitě vymysleli Moraváci :-P že? Musím se zeptat mé rodinky z Moravy.

Já jsem se ale chtěla rozepsat trošku o něčem jiném. Chvíli mi trvalo než jsem se mezi tu AMERICKOU VERBEŽ DOSTALA, ale už jsem se tam prošpikovala (trochu praxe ze střední, pár holek házelo slušné šipky, občas je dobré něco špatného odkoukat :-D hahaha) z čehož plyne, že nyní mám kamarády AMÍKY. Někteří lidé tu žijí takovou dobu a žádné AMERICKÉ kamarády nemají a ty co je mají, tak mi pořád tvrdili jak jsou jiní, což vlastně nemohu vyvracet, ale jinak jsou to naprosto úžasný, milý a vřelý lidičky. Zatím jsem neměla špatnou zkušenost. Jsou schopni respektovat cizince, ale to bude asi tím, že v NY žijí jen cizinci. Já si pořád myslím, že v ČR lidé nerespektují minority (smutné).

Na USA se mi líbí to, že kdykoliv někam vejdete první věta která padne je: How are you doing? (Jak se máš). Už si ani neumím představit, že bych bez toho existovala, je to prostě taková zdvořilá větička která potěší.

Co se týče jejich humoru, rozhodně bych netvrdila, že mají odlišný smysl pro humor než my. Dokonce jsem si jeden večer v hospodě připadala jako po tréninku na Verose s pivkem v ruce, jen tam neseděly moje holky, ale cizinci. Téma samozřejmě bylo zaměřené na SEX a jak mě nachytali rodiče :-D sranda! Ale tahle skupinka je opravdu spešl, extra friedly. Mimochodem, co se týče anglické komunikace v hospodě, tak ta je asi nejnáročnější (hrozný hluk a všichni na sebe ječí, no znáte to).

Jsou to relativně trpělivý lidi, protože občas i já nemám náladu poslouchat někoho kdo neumní anglicky a to jste ještě neslyšeli moji hroznou angličtinu :-) Ale je pravda, že já toho moc nenamluvím, každou větu dost promýšlím, dokonce mi jedna holka řekla, že to nemám tak řešit, že nad tím strašně přemýšlím :-D

Moc jim děkuji za to jaký ke mně jsou a jak jsou ke mně hodňoučký.

 

Hello my American friends. Thank you all. You are so nice to me. I appreciate it :-) I LOVE YOU!!!

 

 

 

 

 

Chinese New Year Parade 2015 in NY Chinetown

Takže se vrátíme o tři měsíce zpět a ráda bych Vám něco pověděla o tom jak se v NY slavil ČÍNSKÝ NOVÝ ROK. Jo oslava to byla převeliká a pěkně divoká, prostě jako vystřižená scéna z nějakého dokumentárního filmu (představte si samé draky, červenou barvu, malé lidičky a také vystřelovací papírky z takové té velké trubky, fakt nevím jak se tomu říká a jsem líná to vyhledat možná konfety). ČÍNSKÝ NOVÝ ROK  se tu slavil 19 února, to je vážně už dávno, ani Vám nebudu vyprávět jak ten čas letí. V pondělí vstanu a najednou je pátek, fakt nechápu jak je to možné a pořád nic nestíhám.
Takže abych se vrátila zpět k tématu: tato oslava je pro Číňany velká událost a většinou ji slaví po několik dnů, ne jako my (pcha... proti nim jsme fakt máslíčka), ale pít alkohol týden v kuse, to taky nevím jestli je all right!!! Před velkým průvodem jsem měla možnost zajít na Manhattan a podívat se na úžasný čínský ohňostroj, který byl opravdu velice bohatý a monumentální. Nejvíce však převažovala červená barva a vlastně jsem byla velmi zvědavá proč je červená barva pro pidi lidi tak významná. Moji přátelé z Číny mi pověděli, že červená barva je pro ně velice důležitá, dokonce moje kamarádka JOY, která měla svatbu ve fialové barvě měla všude červenou barvu, opravdu divné, velice kýčovité. Nový rok se v Číně spojuje s červenou barvou proto, protože červená barva je považovaná za silný symbol štěstí.
Pro rok 2015 vládne znamení Koza nebo-li Ovce, vlastně sama jsem z toho moc nepochopila o jaké zvíře se jedná, ale z toho co jsem zaslechla jsou tato zvířata příbuzná a mají i podobné vlastnosti, takže někteří říkají Koza a druzí zase Ovce (hodinky-holinky). Ohňostroj trval přibližně 30 minut a jelikož New Yorku byla nadělena řádná zima, tak jsem pěkně vymrzla, ale stálo to za to.  Chudák Miruška, viděl velký prd, protože byl zaseklý v práci, tak jsem mu alespoň pořídila pár nekvalitních fotek. Znáte to, z fotek si tu atmosféru vždycky vychutnáte jako by jste tam zrovna byli :-P.
Co se týče průvodu, tak bych ho hodnotila jako takový průměr, myslím, že příští rok už se tam asi nezastavím, protože jsem to čekala trošku víc divoký a ono to nakonec zas tak divoký nebylo. Chybělo mi tam víc draků a kostýmů, místo toho se tam producírovali  politici (kdo je na ně zvědaví že?). Pokud přeci jen stojíte o tento zážitek, stačí dorazit během února do Chinatownu na Manhattan a vychutnat si alespoň celkovou atmosféru MALÉ ČÍNY, Chinatown patří mezi mé oblíbené části z Manhattanu, ale o tom už zase příště.

 

Webpage: http://chinesenewyearblog.com/chinese-new-year-parade-new-york/




Fireworks.

Místní čínská modelka.

 

My JOB

Juj, koukám a už jsem pěkně dlouho nic nepsala a přitom se udála spousta věcí. Jo ta moje pohodlnost a lenost je příšerná. Ale samozřejmě líná nejsem jen jsem trošku zaneprázdněná a věnuji se svým koníčkům a samozřejmě už i práci. Ano je to tu, začala jsem pracovat a to jako učitelka ve školce. Zatím pracuji jen na částečný úvazek, ale můžu Vám říct, že mi to i tak dává zabrat, přeci jen už jsem nepracovala 8 měsíců, takže je to znát. Dětičky mi dávají dost zabrat, protože to jsou jen batolata a je třeba je furt hlídat aby si náhodou nenacpaly něco užitečného do té jejich uječené papule. Každopádně práce mě baví a jsem ráda, že se trochu držím v oboru, ale rozhodně mám v plánu najít něco lepšího. Docela jsem překvapila i sama sebe, že to byl můj první pohovor a hned jsem ho dala, takže super duper. První týden v práci jsem to tam hned chtěla vzdát, ale to bych byla fakt slaboch, takže jsem se rozhodla zůstat dokud mi cestou necvrnkne něco lepšího do nosu. Proč jsem to chtěla vzdát? Protože jsem si jednoduše řečeno připadala jako střevo, totálně nemotorné střevo. Základní povely pro ty malá monstra a taky celkově spolupráce a rychlá komunikace s kolegyněmi u mě stále dost vázne, ale už se cítím mnohem lépe. Můžu říct, že mě to zas posunulo trošku jinam. Taky jsem doufala, že se přiučím v práci Angličtině, ale to se asi nestane, protože ty batolata Vám toho moc neřeknou a moje kolegyně je Číňanka s lepší ajinou než mám já, ale taky to není žádná sláva. Děti mi většinou řeknou něco jako BUBU (česky bebí) a to je asi tak vše. Ty děti jsou možná na stejné komunikační úrovni jako já HAHA.

Posílám nějaké foto.

Webpage: http://www.bunnyhillkids.com/#!about_us/cjg9

Humans of New York

V této sekci bych Vás ráda seznámila s pouliční kulturou. Inspirovala jsem se Brandonem což je fotograf, který od roku 2010 fotí obyvatele NY. Já se pokusím více zaměřit na *CRAZY* lidi a pouliční umělce, kteří každodenně baví obyvatele NY při cestě do práce a z práce a není výjimkou, když je Newyorčané obdarují nějakým tím dolarem.

 

Btw: některé *CRAZY* lidi potkávám docela často, což je opravdu zajímavé. Pokud stojíte o nějakou zajímavou show, stačí přijet na jaře, v létě či na podzim a o zábavu budete mít postaráno, protože v každém parku narazíte na skupinku či jednotlivce, kteří Vás budou bavit hodiny svým uměním a talentem, někteří jsou opravdu velice šikovní a kreativní. V zimě se umělci spíše vyskytují v metru. Nejnudnější jsou však někteří černoši, kteří mají všichni do jednoho stejnou show a jsou to spíš takové opičárny, které pak vidíte na každém rohu, někdy jsou trochu zpestřením při nudné a dlouhé cestě v tramvaji. Rozhodně je to lepší než když k Vám přijde nějaký opilý houmles, který Vám řve do ucha nebo v dalším případě si sednete vedle nějakého blázna a máte strach, že Vás podřízne. To si pak většinou vyměňuji pohledy s ostatními v metru a společně se smějeme.

Postupně budu tyto lidi přidávat na blog a uvidíme co z toho vznikne.

Webpage: http://www.humansofnewyork.com/

 



Slečna se stříbrným kabátkem, ROBOKOP.

Saxík, na to se dokážu koukat hodiny.

Pán malující účastníku hromadné dopravy.

Kluci v kostýmech.

Tohoto zvláštního jedince v NY potkáte i kdyby jste nechtěli.

Jazz se většinou ozývá v každé stanici metra.






Lidé jsou schopni dotáhnout i klavír.

New F.R.I.E.N.D.S.

Jak si najít nové přátelé bez použití jediného slova? I to je možné a pokud se tomu nebudete bránit, tak  jich můžete mít kolik jen chcete "jo a samozřejmě bez použití FB". Musím všem  novým přátelům moc poděkovat za neuvěřitelnou podporu a trpělivost, protože když si vzpomenu na svoje tiché začátky, kdy jsem se zmohla jen na HI, HOW ARE YOU, tak se někdy divým, že se někdo odvážil zastavit na pokec. Naštěstí všechny přistěhovalce potkal stejný osud a i když jsou se životem v NY spokojeni, tak jsou to jednoduše vetřelci v cizí zemi. První měsíc byl nejnáročnější, takže deprese, pocity smutku a touha vrátit se zpět je v této fázi asi úplně normální, obzvlášť pokud neumíte ani pípnout.

KROK ZA KROKEM

Během 4 měsíců jsem potkala lidi téměř z celého světa. Hned v prvním měsíci se mě ujal Wilfdredo, což je chlapec z Porto Rica. Pořád mu říkám, že je jako holka, protože neustále mluví a mluví a mluví a někdy mu už musím říct, že nemám kapacitu přemýšlet v Aj a ať je chvíli ticho :) což mu je jedno a stejnak pořád mluví. Díky němu jsem si vytvořila slovní zásobu a pořád tvořím.

Díky různým kurzům angličtiny a těmto vytrvalcům jako je Will jsem konečně schopná mluvit, ale stále s chybami. Nemá cenu se opravovat, protože když se začnu opravovat tak jsou ještě víc zmatení:) a já pak taky. Můj problém hned ze začátku byl takový, že jsem se za sebe styděla, třeba za akcent, za chyby a vůbec celkově za všechno, chybělo mi sebevědomí. Musíte si ale říct: "kašlu na to, stejnak to tu nikoho nezajímá," hlavně tu žije tolik cizinců a někteří i mnoho let a neumí ani pípnout a já za 4 měsíce udělala velký pokrok, si teda já osobně myslím :). Důležité je se nebát! Ze začátku, kdy jsem vůbec nerozuměla mi třeba řekli jestli s nimi někam půjdu a to bylo celé co jsem rozuměla, vůbec jsem nevěděla kam jdeme a co to bude, ale jen jsem šla a měla příležitost poznat další lidi.

KONTAKT PO KONTAKTU

Hned ze začátku pobytu v NY jsem začala chodit do místní knihovny na angličtinu, která je zdarma. Navíc je to skvělé místo jak se seznámit s ostatními predátory a pak už to všechno začalo, kontakt po kontaktu. V knihovně jsem potkala Joy  z Číny, ta mi doporučila aj na Manhattanu, kam teď chodím na ranní hodiny a učím se aj pomocí historie. Někdy je to fakt náročné, protože ten učitel je  HARDCORE. V knihovně jsem dále potkala Ivana z Ruska, který mi řekl o aj ve YMCA, kam teď chodím na večerní kurzy aj každé pondělí a středu a opět zadarmo. Ve YMCA jsem potkala Luise z Argentiny, který začal hrát volejbal v jedné lize, takže jsem se k němu vetřela a ejhle jsem ve volejbalové týmu, kde hrají jen AMÍCI, takže konečně jsem se dostala k native speakers, což byl můj cíl. V týmu jsem potkala Niles z Brooklynu a ten mi zařídil místo v dalším týmu ve YMCA, kde jsou opět jen AMÍCI no a teď už jen čekám, že mi někdo obstará práci. Vtip!

Je zajímavé poznávat zcela přirozenou metodou svět a kulturu kolem Vás,  protože to Vám nedá žádná škola. Mám možnost si to zažít, zkusit si nové věci a nejlepší na tom je, že každý z těch lidí je z jiného těsta. Pořád se ptám na jejich kulturu, na počasí na jejich zvyklosti atd. Je to paráda a všechno to musím dávat v angličtině, což byl vždy můj sen. Nejvíc mě baví seznamování s lidmi, kteří mají zcela jiné koníčky než já. Například jsem potkala Dana z Itálie, což je umělec, který mě vytáhl do Chelsea, kde je spousta krásných galerií a nedávno měl i vlastní výstavu. Je to super, rozhodně bych tvrdila, že je to lepší než vysoká škola, kde jsem jen tupě memorizovala. Velká chyba, že jsem se aj nezačala věnovat dřív, ale lepší pozdě než nikdy nebo-li BETTER LATE THAN NEVER!

Opět přihazují pár fotek z místa dění.




Claudio z Mexika.

 



Camila z Brazílie.



Spolužáci z ranní aj.



Spolužáci z ranní hodiny aj.



YMCA večerní aj a Sv. Valentýn.

Salsa.



Dan a jeho výstava + lidi z knihovny.



Banda z knihovny.



Procházka do knihovny.



Společný oběd.